Jedny hory, tři perspektivy: z lyží, na pásech a z křídla

Každou zimu míříme do stejného kouta Dolomit – do klidného údolí Valle di Casies. Není to náhoda. Tohle nenápadné údolí na severním okraji Dolomit má jednu velkou výhodu: v únoru tu téměř vždycky leží dost sněhu a zároveň si stále drží příjemně poklidnou atmosféru, která se v některých slavnějších částech hor už hledá hůř. Právě proto je ideální základnou pro zimní dobrodružství všeho druhu – od dlouhých běžkařských stop přes skialpové výstupy až po dny strávené na sjezdovkách. Letos jsme navíc dorazili jen pár dní před zahájením zimní olympiády v nedaleké Cortině. Atmosféra v horách tomu už trochu napovídala – technika na tratích, přípravy v okolí – ale sněhové podmínky vypadaly stejně slibně jako vždy. A tak jsme, jako už tradičně, do auta naložili skoro veškerou zimní výbavu, kterou doma máme – snad jen brusle zůstaly doma.

Svět první: Dolomity ze sjezdovek

Když tady dostaneš chuť na rychlé oblouky po ranním manšestru, stačí popojet autem. Do hodiny se dá dostat hned do několika velkých skiareálů v Dolomitech – s dlouhými sjezdovkami, velkým převýšením a výhledy na dramatické skalní štíty. Cortina d'Ampezzo, Kronplatz, 3 Zinnen Dolomites, Alta Badia nebo Gitschberg Jochtal – možností je víc než dost.

Výhodou navíc je, že se tu potkávají dva světy: italská pohoda a espresso na sluníčku v kombinaci s tyrolskou gastronomií. Jeden den tak může začít perfektním ranním manšestrem a skončit talířem těstovin nebo knedlíkem a radlerem na terase s výhledem na hory. A právě tahle kombinace – skvělé lyžování, dobré jídlo a spousta možností, kam se vydat další den – dělá z Dolomit místo, kam se člověk na sjezdové lyže vrací opravdu rád.

Tip z batohu: Vyrazit brzo ráno se tu vyplatí dvojnásob. Manšestr a první oblouky na prázdné sjezdovce s výhledem na dolomitové věže patří k těm momentům, kvůli kterým člověk rád vstane ještě za tmy.

Jenže Dolomity nejsou jen o lanovkách. Stačí odbočit ze sjezdovky – a začne úplně jiný rytmus hor.

Svět druhý: Dolomity na pásech

Dolomity lákají skialpinisty hlavně svou scenérií – ostré skalní věže, široká údolí a hřebeny, které vypadají, jako by je někdo vystřihl z pohlednice. Na rozdíl od jiných částí Alp tu ale není tolik vysoko položených skialpinistických chat. O to větší kouzlo mají malé horské bivaky rozeseté po hřebenech, které mohou posloužit jako jednoduché útočiště při delších túrách.

Během našeho pobytu panovaly podmínky, které si žádaly obezřetnost. V oblasti platil třetí stupeň lavinového nebezpečí – tedy značné riziko. Na mnoha svazích v dohledu byly navíc jasně patrné odtrhy a sesuvy sněhu v podobě menších i středních lavin. Pohyb na pásech tak vyžadoval pečlivé plánování, volbu bezpečných tras a neustálé vyhodnocování terénu.

Přesto se nám podařilo užít si několik nádherných túr včetně přespání v jednom z bivaků. Při stoupání k němu jsme navíc zažili jeden z nejkrásnějších západů slunce, jaké tyhle hory umí připravit. Světlo se pomalu opíralo do horských štítů, krajina se zbarvila do zlata a dramatické zmrzlé vrcholky vypadaly ještě o něco monumentálněji než přes den.

Tip z batohu: Kromě sledování lavinové předpovědi a pečlivé přípravy túry se vyplatí prohodit pár slov s někým místním. Lidé, kteří v horách žijí, mají terén dlouhodobě „nakoukaný“ a jejich intuice i zkušenost s konkrétními svahy může být velmi cenným zdrojem informací. Někdy stačí krátký rozhovor na chatě nebo u lanovky a člověk získá tip na bezpečnější trasu – nebo důvod, proč plán radši přehodnotit.

Svět třetí: Dolomity ze vzduchu

A pak je tu ještě jedna perspektiva. Ski & fly je disciplína, která spojuje skialpinismus s paraglidingem: na vrchol dojdeš po svých a dolů místo sjezdu prostě odletíš. Pro mě to byl první pokus. Na startu trochu napětí – hlavně při rozjezdu, kdy jsem dávala pozor, abych si při manipulaci s křídlem nepřeřízla šňůry lyžema. Nakonec ale všechno proběhlo vlastně úplně hladce. Start bez drama, pár metrů po sněhu a najednou ticho a prostor kolem.

Jestli jsou skialpy o svobodném pohybu krajinou, tahle kombinace je ještě o krok dál. Najednou má člověk všechno na dlani. Možnost dostat se na padáku tam, kam bych na skialpech třeba ani nevyšla, a pak při sjezdu „podepsat“ bílý svah jedinou lyžařskou stopou – to je představa, která dokáže pěkně rozproudit fantazii. Tenhle první let beru spíš jako začátek a malé pootevření dveří k možnostem, které ski & fly nabízí.

Jedna věc mě ale zaskočila – zima. Na startovačce bylo skoro jarní teplo, a tak jsem do vzduchu vyrazila trochu podceněně oblečená. Ve chvíli, kdy se člověk několik set metrů nad sněhem jen tiše vznáší, je to ale úplně jiný příběh. Školácká chyba. A přistání? To byla asi největší radost z celého letu. Na lyžích to šlo hladce jako do peřinky – tak měkké a hravé přistání se mi bez lyží snad ještě nikdy nepovedlo.

Tip z batohu: Pokud běžně lítáš v létě, zimy se neboj. Termika je slabší a sníh není tvůj nepřítel. Naopak – přistávat do něj na lyžích je vlastně docela super. Jo a obleč se. Péřovka a silnější rukavice nejsou přehnaný luxus.